| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
| 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 |
Útěk :: Autor: barys
Je to nějaké divné. Malfoy stojí nehnutě jako socha. Povýšeně aristokraticky si mě prohlíží, ale kupodivu se vůbec netváří překvapeně ani vítězoslavně.
Rone, jsi pako. S úlevou zjišťuji, že celou dobu vyděšeně pozoruji obraz. Velmi povedený obraz.
Vykouknu na chodbu. Nikde nikdo. Nemám čas hledat dveře. Každou chvíli by se tu mohl někdo objevit. Opatrně vylézám oknem. Bum! Naštěstí jsem byl v přízemí, takže pád z okna mi neublížil. Rychle se plazím přes zahradu do úkrytu. Tráva mě lechtá a já si v duchu spílám, že jsem si nevzal alespoň deku. Nahý se ukrývám do křoví a rozhlížím se kolem. Mám štěstí. Kousek odtud je ve zdi branka. Opatrně se k ní dostávám skrz růžové keře. Je zamčená, pochopitelně. Zkouším ji vyrazit, ale po několika marných pokusech toho nechám. Nemá smysl se zbytečně vysilovat. Rozednívá se. Ranní slunce prosvětluje ovocné stromy v zahradě. Na obloze není vidět ani mráček. Vypadá to na jeden z mála opravdu krásných dní v Anglii.
V domě se něco děje. Asi už objevili můj útěk. Nemám času nazbyt. Teď je přede mnou poslední a nejtěžší část mé cesty na svobodu. Musím přelézt zeď.
Opatrně si stoupám a opírám se o dva metry vysokou hladkou kamennou stěnu, kterou je toto sídlo obklopeno místo plotu. Kousek ode mě je malinko odřenější, takže skáču asi pět metrů a teprve tady se ji snažím přelézt. S obrovským vypětím sil se odrážím a skáču nahoru. Ruce mi kloužou po hladkém kameni a padám. Tak znovu.
Hurá. Na šestý pokus se mi konečně povedlo zachytit rukama na vrcholku zdi. Všechnu svou zbývající sílu se snažím dostat do paží. Přitahuji se a kupodivu se mi už na druhý pokus daří vyhoupnout se nahoru.
Teď se ještě musím dostat bez úhony dolů. Horečně přemýšlím, jak to udělám, když vtom se problém vyřeší sám. Ruce mi podklouznou a já padám ze dvou metrů do křoví a poté válím sudy pod jeden vysoký smrk. Kameny a větvičky mi odírají už tak dost odřeně tělo. Kmen stromu mě zastaví a já nemám sílu pokračovat dál. Teď už opravdu ne. Pokud mě tu někdy někdo objeví, nalezne už jen rozkládající se mrtvolu. Sbohem, Ronalde Weasley. Rozluč se se životem. Zavírám oči a pak už nevím nic. Tma.